Preventivní a screeningové programy mají na národní úrovni zelenou

Prevence onemocnění je téma prostupující napříč zdravotnickými disciplínami a ve finále téměř vždy ušetří nemalé prostředky vynakládané na zdravotní péči. Poměrně triviální a jasné sdělení, o jehož pravdivosti lze jen málokdy pochybovat a diskutovat. Při bližším vhledu do klinické praxe však zjistíme, že realita často dosud připomínala překážkový dostih po třídenním lijáku, kterému navíc kdosi zapomněl vytyčit kurz. I tak lze vnímat sdělení prvního ročníku konference PreVOn 2017 – Programy prevence, screeningu a časné diagnostiky vážných onemocnění ve světle současných poznatků a praktických zkušeností, která se konala 25. září 2017 v Kongresovém centru Praha.

12. 10. 2017

Setkání zaměřené převážně na sekundární prevenci závažných onemocnění pořádal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz LF MU (IBA LF MU). Jednalo se o první akci pořádanou nově vzniklým Národním koordinačním centrem prevence vážných onemocnění. Pozvání přijali zástupci odborných lékařských společností a institucí zapojených do organizace zdravotní péče v ČR, kteří zhodnotili stav a možnosti rozvoje prevence onemocnění v rámci svých odborností.

Velmi často zmiňovaným aspektem během celého dne byl přístup a informovanost (zdravotní gramotnost, či spíše negramotnost) občanů, tedy těch, kdo by se o své vlastní zdraví měli zajímat a starat především. Špatná životospráva v kombinaci s ignorováním základních preventivních prohlídek vedou k neradostným údajům o zdravotním stavu české populace. O jejich změnu usiluje mj. souhrn opatření pro rozvoj veřejného zdraví v ČR nazvaný Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, který je nástrojem pro implementaci programu WHO/Europe Health 2020. Tato národní strategie byla podpořena vládou ČR i Výborem pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR a dává rámec akčním plánům a programům pro prevenci a včasný záchyt závažných chorob a zlepšení zdravotního stavu populace. Jako příklad uveďme nově vznikající pilotní projekty zaměřené na samovyšetření HPV jako inovativní složku screeningu karcinomu děložního hrdla u žen neúčastnících se probíhajícího screeningu, sekundární prevenci osteoporotických zlomenin, screening diabetické retinopatie, či pilotní projekty prenatálního a novorozeneckého screeningu. Díky celistvé záštitě a koordinaci bude možné mnohem snáze a komplexněji hodnotit účinnost a bezpečnost těchto programů a rychleji přijímat opatření k jejich zlepšování a odstraňování případných nedostatků.

Klíčovou spojkou mezi (ne)informovaným občanem a sebedokonalejším preventivním či screeningovým programem bývá obvykle praktický lékař, u žen i gynekolog. Lékař první linie, ke kterému alespoň jednou za čas přijde téměř každý (byť ne zrovna na preventivní prohlídku), zná pacienta, jeho osobní historii i životní hodnoty. Je považován za nejdůležitější zdroj relevantních informací, na jejichž základě může pacient učinit informované rozhodnutí. Finální zapojení občana do libovolného preventivního programu však ovlivňuje řada dalších faktorů. Poměr mezi přínosem (zlepšení zdraví) a náklady (čas, strach z vyšetření, přirozená lenost a mnoho dalších) se totiž často pohybuje kolem velmi tenké hranice, která určuje, zda si člověk nakonec řekne „ano, stojí mi to za to“. V této souvislosti lze vyzdvihnout např. bezbariérovost, tedy co nejrychlejší a nejplynulejší cestu z tepla domova na příslušné zdravotnické pracoviště bez dalších zbytečných návštěv a administrativy. Příkladem takové bariéry může být nutnost navštěvovat svého praktického lékaře nebo gynekologa kvůli žádance na screeningovou mamografii. Dalším aspektem je zacílení na rizikového jedince, tedy osobu, která je z objektivních důvodů více ohrožena neblahým zdravotním stavem a u níž je přínos vyšetření nejpravděpodobnější.

Důležitá role při informování veřejnosti o možnostech prevence připadá i pacientským organizacím. Na evropské úrovni jsou tato sdružení vnímána jako rovnocenný partner při formulaci zdravotnické politiky a v rámci svých veřejných aktivit mohou oslovovat velké množství občanů, poskytnout patřičné informace z pohledu pacienta a motivovat k účasti v preventivních programech.

Na národní konferenci PreVOn navázalo dvoudenní mezinárodní setkání věnované nádorovým onemocněním trávicího traktu. Konference European Digestive Cancer Days byla pokračováním čtyř předchozích ročníků věnovaných kolorektálnímu karcinomu, které proběhly v letech 2012 až 2015 v Brně. Na její organizaci se kromě ÚZIS ČR a IBA LF MU podílela evropská odborná společnost United European Gastroenterology a Kancelář poslance Evropského parlamentu RNDr. Pavla Poce.

Zhoubné novotvary (ZN) trávicí soustavy patří k těm nejzávažnějším onkologickým diagnózám v ČR i v celé Evropě. Hodnotíme-li pětileté relativní přežití českých onkologických pacientů, mezi šesti zhoubnými nádory s nejnižším přežitím nalezneme hned pět, které vznikají v orgánech trávicího traktu. U některých z nich navíc pozorujeme stabilně rostoucí incidenci. Prakticky veškerá pozornost byla dosud věnována pouze kolorektálnímu karcinomu a jeho screeningu, což je logické vzhledem k jeho vysoké incidenci, vysoké úspěšnosti léčby časných stadií a možnosti odstraňovat prekancerózní léze při kolonoskopii. Na druhé straně bychom ale neměli opomíjet ostatní diagnózy, jako jsou ZN slinivky břišní, jater či jícnu. Například ZN slinivky se v současné době stávají třetí nejčastější příčinou úmrtí na zhoubný nádor v Evropě. Problémem těchto onemocnění je fakt, že jsou bohužel často po dlouhý čas asymptomatická a v současné době neexistují rychlé a levné diagnostické metody pro jejich detekci v rámci celopopulačního screeningu. Strategie pro včasný záchyt by tedy měla spočívat ve vytipování jedinců s vysokým rizikem a ve využití moderních diagnostických metod u těchto pacientů.

Inspiraci můžeme zcela jistě hledat u programů screeningu kolorektálního karcinomu, s nímž má většina evropských zemí krátko- či dlouhodobé zkušenosti, ať už jde o organizaci, sledování kvality nebo motivaci cílové populace. Navzdory rozdílným zdravotnickým systémům, ne vždy optimálnímu pokrytí cílové populace a bohužel i několika výjimkám (státům bez jakéhokoliv zavedeného screeningového programu) lze konstatovat, že boj s kolorektálním karcinomem nabral v Evropě na úrovni sekundární prevence správný směr a dostavují se i výsledky. Doufejme, že toto konstatování budeme moci v blízké budoucnosti rozšířit i na další onkologické diagnózy, jejichž prognóza je nyní ve většině případů bohužel velmi nepříznivá.

Další informace

Tisková zpráva (soubor MS Word, 330 kB)

Webové stránky konference PreVOn

Webové stránky konference EDCD


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info